Profesor Shigeo Ohta je světově uznávaným vědcem a průkopníkem v oblasti vodíkových technologií. Známý jako objevitel antioxidačních účinků molekulárního vodíku na lidské buňky, profesor Ohta významně přispěl k výzkumu a vývoji nových terapií. Mezi jeho nejnovější úspěchy patří patenty na revoluční léčbu Alzheimerovy choroby (AD) pomocí molekulárního vodíku, který otevírá nové možnosti v oblasti medicíny a prevence neurodegenerativních onemocnění. Jeho práce nejen posouvá hranice vědy, ale také přináší naději milionům lidí po celém světě.
Pane profesofe, už dlouhá léta se věnujete výzkumu mitochondrií. Co vás na vašem oboru nejvíce fascinuje a jaké výzvy jste musel během své kariéry překonat?
Ve svém mitochondriálním výzkumu jsem začal se základním výzkumem, ale později v roce 1985 jsme si všimli přítomnosti mitochondriálního onemocnění. V průběhu výzkumu mitochondriálních onemocnění jsme poznali, že základní věda vede k vývoji léků pro léčbu těchto onemocnění, a v dalším kroku jsme poznali, že mitochondrie souvisejí nejen s mitochondriálními onemocněními, ale také s naším zdravím. Co se týče vodíkové medicíny, od začátku chci především zpochybnit nejdůležitější aplikaci pro blaho člověka. To znamená využít molekulární vodík k překonání nejdůležitějších problémů, jako je rakovina a demence.
Jaká byla cesta k výzkumu molekulárního vodíku?
Mitochondrie jsou organely, které vytvářejí bioenergii, ale zároveň jako vedlejší účinek vytvářejí reaktivní formy kyslíku. Reaktivní formy kyslíku oxidují a poškozují buněčné složky, což způsobuje různá onemocnění. Zajímalo mě tedy, jak kontrolovat jejich toxické účinky reaktivních forem kyslíku. Příběh však není tak jednoduchý. Některé reaktivní formy kyslíku mají určité fyziologické role. Pokud by antioxidanty odstranily všechny reaktivní formy kyslíku, byly by spíše škodlivé než prospěšné. Po rozsáhlém výzkumu jsem zjistil, že molekulární vodík je ideálním antioxidantem, protože neodstraňuje fyziologické reaktivní formy kyslíku. Jinými slovy, molekulární vodík by neměl vykazovat nepříznivé účinky.
Jak dlouho se zabýváte Alzheimerovou chorobou a proč jste se začal zajímat právě o tuto chorobu?
Doufal jsem, že se mi tento nejzávažnější problém podaří překonat pomocí vědy. Zaměřil jsem se na zapojení mitochondrií do různých onemocnění. Alzheimerovu chorobu jsem začal zkoumat ihned poté, co jsem se v roce 1994 stal profesorem na Nippon Medical School, a to jako jeden z předmětů svého výzkumu. Touto nemocí se zabývám již 30 let. V té době se zjistilo, že jedním z rizik Alzheimerovy choroby je oxidace reaktivními formami kyslíku. Jak jsem se již zmínil, většina reaktivních forem kyslíku vzniká v mitochondriích.
Jakých výsledků jste vy a vaše vědecké týmy dosáhli?
Na základě epidemiologických průzkumů jsem zjistil, že jeden genotyp, který kóduje mitochondriální protein, je rizikový pro Alzheimerovu chorobu a že lidé s tímto genotypem mají vysoký oxidační stres, a potvrdil jsem to pomocí kultivovaných buněk. Dále jsem pomocí genetického inženýrství sestrojil modelovou myš pro demenci. Předpokládá se, že hlavní příčinou Alzheimerovy choroby je hromadění bílkoviny amyloid beta. Výsledky našeho výzkumu však poukázaly na možnost, že demence může být způsobena, i když se protein amyloid beta nehromadí. Tato studie znamenala, že Alzheimerově chorobě lze předcházet nebo ji zlepšit, aniž by se snížila akumulace proteinu amyloid beta. Tuto modelovou myš jsem použil k vyhodnocení vlivu vodíkové vody na demenci a zjistil jsem, že pití vodíkové vody potlačuje pokles kognitivních funkcí u modelové myši. Tato studie vedla ke klinické studii.
Máte patentovanou léčbu AD. Můžete nám ji popsat?
Mám dva schválené patenty a jeden patent, který je předmětem přezkumu u patentového úřadu. Ve skutečnosti je nemožné schválit jeden patent, který by kompletně pokrýval Alzheimerovu chorobu. Proto má jeden patent specifické omezení pro jednu nebo více nemocí. První patent zahrnuje vodíkovou vodu, vodíkové doplňky a plynný vodík pro prevenci a zlepšení, ale je to omezeno na subjekty s genetickým rizikem. Druhý patent zahrnuje pouze plynný vodík s omezením, že pacienti s Alzheimerovou chorobou mají zkušenosti s léčbou jinými léky. Třetí patent zahrnuje pouze inhalace plynného vodíku. U pacientů, kteří inhalovali vodík, docházelo ke zlepšení po dobu půl roku bez další inhalace. Tyto patenty ukazují, že vodíková voda může Alzheimerově chorobě předcházet a plynný vodík může Alzheimerovu chorobu léčit i po jejím rozvinutí.
Proč jste se rozhodl prodat svůj patent české společnosti H2 Global Group?
Udržování patentu vyžaduje velké množství peněz, takže je obtížné udržovat ho na vlastní náklady. Patentová práva byla převedena na skupinu H2 Global Group pouze za náklady, které byly nezbytné pro založení patentu. Patentová práva byla na skupinu H2 Global Group převedena bezplatně, a nikoli prodána. Vzhledem k tomu, že skupina H2 Global Group se zabývá širokou škálou výrobků souvisejících s vodíkem, jako je vodíková voda, vodíkové doplňky a generátory vodíku, věřím, že skupina H2 Global Group tyto patenty využije. A jelikož jsem viceprezidentem společnosti H2 Global Group, by nebylo ani vhodné převádět nebo prodávat patentová práva jiným konkurenčním společnostem.
Populace stárne a počet lidí s Alzheimerovou chorobou a různými formami demence se zvyšuje. Jak vidíte uplatnění vodíkové terapie v budoucnosti?
Počet pacientů s Alzheimerovou chorobou na celém světě rychle roste. Vzhledem k poklesu celkové funkčnosti a kognitivních funkcí vyžaduje mnoho pacientů s Alzheimerovou chorobou v terminálním stádiu nepřetržitou péči bez ohledu na situaci, což představuje velkou zátěž pro pečovatele a ztěžuje společenské uplatnění. Vývoj léčby Alzheimerovy choroby však zatím nebyl příliš úspěšný. Doufám, že vodík přispěje k prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby a vodíková medicína zachrání stárnoucí společnost na celém světě.
