Největší událost svého druhu zaměřená na vodíkové technologie a rozvoj vodíku v České republice odstartovala v Ostravě. Akce organizovaná Moravskoslezským krajem, který je také jedním ze zakladatelů Moravskoslezského Vodíkového Klastru se koná 23. a 24. října v ostravské Multifunkční aule Gong v Dolní oblasti Vítkovic a nabízí mnoho zajímavých vodíkových témat.
Vodíková banka a projekty IPCEI jako základní nástroje podpory vodíku, Česko a energeticko-klimatický plán na cestě k vodíku, budoucnost evropských vodíkových údolí nebo téma zelené oceli a zeleného průmyslu. To jsou některá témata, která budou součástí diskuzí na vodíkovém H2 Fóru v Ostravě.
Během dvou dnů rozeberou osobnosti ze soukromého i veřejného sektoru výzvy i rizika vodíku jako zdroje budoucnosti pro energetiku a dopravu. Organizátoři akce si dali za cíl vytvořit platformu založenou na spolupráci mezi komerční, akademickou a veřejnou sférou, v níž vznikne prostředí iniciované příležitostmi a výzvami moderního hospodářství, na jejímž konci je vznik plnohodnotných vodíkových údolí. Ambicí Moravskoslezského kraje, letošního organizátora H2 Fóra, je být prvním z těchto údolí uhelných regionů.
„Budoucnost Moravskoslezského kraje je ve vodíku, který zejména v dopravě bude hrát významnou roli,“ začal pozitivně hejtman Moravskoslezského kraje Jan Krkoška. To jeho první náměstek Jakub Unucka pobavil přítomné, když s předsedou MS Vodíkového klastru předvedli scénku.
„Po každé sekci, která tady bude, budeme upadat do větší depky, budeme se chytat za hlavu, do čeho jsme se to pustili. Zjistíme, že ty autobusy fakt nejdou nasadit, protože jsou drahé, zjistíme, že zelený vodík fakt nemůžeme vyrobit, protože to slunce v Česku fakt nesvítí,“ upoutal si Unucka zraky publika.
„Máme podle mě dvě možnosti – zaprvé si sedneme, budeme nadávat, jak je ten vodík drahý, jestli není lepší baterka a budeme to dělat až do roku 2035, kdy tady ten vodík poteče a bude stát dvě eura. Poláci nás předběhnout nejen v dálnicích, ale i v tom vodíku. A pak je tady druhá možnost, a to je pobavit se o tom, jak na vodíku něco vydělat.“
Unucka uvedl, že právě vidina obchodních příležitostí stála za vznikem Vodíkového klastru v Moravskoslezském kraji – v oblasti, ve které znatelně průmysl postupně ztrácí svoji pozici a vodíkové technologie by mohly být správnou cestou, jak chytit něco na samém začátku a vydělat na tom. V současnosti sdružuje klastr 28 subjektů, z nichž je většina ze soukromého sektoru, s projekty v objemu dosahující 30 miliard korun.
„Proto říkáme, pojďme přes všechna ta negativa, která dneska a zítra uslyšíme, pojďme do těch pilotů. Jsme připraveni jako kraj vyhlásit výběrovky na prvních 30 vodíkových autobusů. Bude to stát krajský rozpočet dalších 50 milionů korun navíc. Není to málo, ale pokud budeme o vodíku jen mluvit, tak neuděláme nic. Nebudeme připraveni, až tady z toho Německa nebo Maroka bude levný vodík proudit. A on tady proudit bude, to je zcela jisté.”
Vodík je budoucnost. Je jedno, jakou bude mít barvu
Není tomu ani týden, kdy vláda schválila Národní klimaticko-energetický plán, který nastiňuje způsob, jak česká ekonomika projde procesem dekarbonizace a plnění svých evropských klimaticko-energetických závazků do roku 2030. Dekarbonizace povede v příštích letech k růstu spotřeby elektřiny, která nahradí jiná paliva, mimo jiné vodík.
Vodíková ekonomika a vznikající trh jsou slibnými směry moderní budoucnosti založené na technologiích s vysokou přidanou hodnotou. Jak ale zaznělo na diskuzi několikrát, současná pravidla a požadavky na vodík jako zdroj energie, jsou příliš přísná, protože by k dekarbonizaci měl být použit pouze zelený vodík, tedy ten z obnovitelných zdrojů.
Na to ale Česko ale není zatím připraveno, což také zmínil ve své úvodní zdravici předseda vlády Petr Fiala, který upozornil na důležitost jaderné energetiky v procesu dekarbonizace. Na to navázal vrchní ředitel sekce ochrany klimatu ministerstva životního prostředí ČR Petr Holub. „Abychom dostáhli tohoto cíle, musíme využít energii jádra, protože tam zmizí geografická nevýhoda Česka, protože my nemáme vítr jako na severu, ani nám nesvítí tolik slunce jako na jihu Evropy.“
„Je jedno, jaký ten vodík bude mít barvu,“ dodal ředitel CEET Stanilav Mišák. „Pokud nechceme, aby nám v tomto ujel vlak, nesmíme řešit minimálně v počátku původ vodíku. V rámci obnovitelných zdrojů je to zatím jen krásná pohádka. Otázka je, kolik nás to bude stát – pokud tady budeme zelený vodík vozit, bude to stát bambilion. Podle Mišáka to v současné době to není rentabilní. „Musíme mít podporu krajů, měst, obcí. Řešení, jak to udělat technicky máme, ale nemáme to řešení politické.“
Konference pokračuje druhým dnem a řešit bude například budoucnost evropských vodíkových údolí nebo se dotkne téma zelené výroby oceli.
