Japonsko v následujících 15 letech investuje kvůli dekarbonizaci 15 bilionů jenů (2,4 bilionu Kč) do zvýšení dodávek vodíku. O plánu rozhodla japonská vláda. Japonsko plánuje do roku 2050 dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů, klíčovou roli v přechodu na čistší ekonomiku má hrát právě vodík.

Revize strategie počítá s investicemi veřejného i soukromého sektoru, informovala agentura Kjódó. Tokio chce do roku 2040 zvýšit dodávky vodíku šestinásobně zhruba na 12 tun.

Vzhledem k tomu, že vodík při spalování nevypouští oxid uhličitý ani jiné skleníkové plyny, může sektor veřejných služeb výrazně snížit emise mísením vodíku se zemním plynem v tepelných elektrárnách nebo spalováním vodíku jako paliva. Vodík může také pohánět vozidla s palivovými články. Vláda plánuje podpořit zavádění syntetických paliv a čpavku využívajících vodík.

Tokio doufá, že se do plánu aktivně zapojí soukromé společnosti, a snaží se dosáhnout komerční výroby vodíku do konce desetiletí. Japonská vlád už dříve rozhodla o zvýšení dodávek vodíku na tři miliony tun ročně do roku 2030 a na 20 milionů tun do roku 2050.

Premiér Fumio Kišida prohlásil, že vláda chce urychlit vytváření mezinárodních dodavatelských řetězců pro zajištění většího množství vodíku, a to prostřednictvím spolupráce s Austrálií a také se zeměmi Blízkého východu a dalšími asijskými zeměmi. Japonsko vytvořilo vodíkovou strategii v roce 2017, dříve než mnoho jiných zemí. Revidovalo ji v návaznosti na vývoj strategií vodíkové politiky evropských zemí a Spojených států.

Zaspí Česko nebo začne jednat včas?
Česká republika je v porovnání s Japonskem velmi laxní, podle některých odborníků dokonce může, pokud nezačne aktivně jednat, zaspat dobu a velmi na tom zchudnout. Podle MF Dnes by Česko mělo již do roku 2030 investovat přibližně 1,2 bilionů korun a do roku 2050 dokonce 3,2 bilionů korun do přechodu k uhlíkové neutralitě.

„Je velice důležité, kde budou vznikat nové dekarbonizační technologie, kde budou vznikat nové výzkumy na toto téma a kde se pak bude generovat HDP. Firmy, které půjdou tímto směrem, budou mít konkurenční výhodu,“ míní výkonný ředitel středoevropské pobočky Aspen Institute Milan Vašina, jehož společnost vypracovala na toto téma zajímavou studii.

Podle Vašiny, pokud Česko bude pasivní, začne zaostávat a klesne HDP a to se projeví v celém průmyslu a obchodu. „Bohužel jsme zatím poslední jediná země široko daleko, která pořád nemá přislíbenou ani jednu gigafactory. Přitom potřebujeme dvě relativně velké baterkárny,“ upozorňuje Tomáš Wiedermann ze společnosti  Boston Consulting Group, která se na studii podílela. Zároveň dodává, že peníze přitom nejsou ten největší problém. Česko může čerpat miliardy z evropských fondů, veřejné financování tak může pokrýt zhruba 85 procent celkové sumy požadovaných investic na dekarbonizaci svých firem a závodů. „Peníze k dispozici jsou, ale všichni víme, že nejsme přeborníky v čerpání peněz a v připravenosti projektů,“ komentuje Wiedermann.

Největší finanční injekce bude podle odborníků potřeba do transformace energetiky, která v Česku produkuje nejvíc emisí ze všech sektorů. Další velké investice si vyžádá průmysl. Vysoké pece v ocelárnách je potřeba nahradit elektrickými obloukovými pecemi, chladicí kapaliny v průmyslovém procesu je potřeba nahradit kapalinami, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Důležité bude vyřešit i průmyslový ohřev.

„U těch nejvyšších teplot přes 1300 stupňů Celsia bude muset nastoupit vodíková technologie. Tam není jiná bezemisní alternativa. Elektřina při těchto teplotách nefunguje,“ uvádí Wiedermann. „Cementárny jsou velkým přispěvatelem k emisím oxidu uhličitého. Dá se to nahradit jinými procesy, ale část nám opět zůstane. Na to budeme muset postavit infrastrukturu na záchyt a transport uhlíku,“ říká odborník z poradenské společnosti.

A kde by Česko mohlo „prorazit“?

Úlohou státu by mělo být celou transformaci koordinovat, což se zatím příliš nedaří. „Potřebujeme, aby celá obrovská transformace měla svoji hlavu, aby to někdo začal řídit a koordinovat. Momentálně je to relativně fragmentované,“ dodal Tomáš Wiedermann. Bude potřeba vytvořit nové dotační programy nebo posílit personální kapacity regulačních úřadů, tak aby například bylo možné licencovat malé modulární reaktory.

 

Zdroj: ČTK, MF Dnes