Deník.cz: Vodík se zdá být cestou, jak v Evropské unii nahradit zemní plyn dovážený z Ruska, nebo v lodích ze zámoří. Část států ale tvrdí, že jediný přijatelný vodík je ten „zelený“ produkovaný z obnovitelných zdrojů. Česko, Francie a několik dalších států ovšem žádá, aby byl za „přijatelný“ označen i vodík z jaderných elektráren.

Tento spor zná Evropa už mnoho let a vlastně neskončil dodnes. Týká se výroby elektřiny a zdrojů, z nichž se získává.

Ekologicky uvědomělé země Evropské unie se snaží zvyšovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Když ale nastane situace, že „v Severním moři nefouká a na jihu nesvítí slunce“, nastává situace, kdy země jako Rakousko musí sáhnout k dovozu elektřiny. A to jak z plynových, tak někdy i z uhelných či jaderných elektráren. 

Výsledný produkt, tedy elektřina, se neliší a poznat, odkud je, bez téměř detektivního pátrání nejde. Navíc je tu problém, kam přesně zahrnout jaderné elektrárny, které při výrobě elektřiny de facto neprodukují skleníkové plyny, ale kvůli tomu, že spotřebovávají neobnovitelné jaderné palivo, ani nejdou zařadit do obnovitelných zdrojů energie.

Proto byla vytvořena nová „nízkoemisní“ kategorie.

EU i Česko sází na vodík

Bylo by to úsměvné, kdyby se k tomu nevázaly velmi zásadní ekonomické a politické debaty a obrovské finanční transfery, jejichž cílem je pomoci obnovitelným zdrojům a především omezit produkci skleníkových plynů způsobujících globální změnu klimatu.

Teď se tyto už desítky let probíhající debaty přesunuly k novému tématu a tím je výroba vodíku, který při spalování nevytváří emise skleníkových plynů. „Vodík znovu rozdá karty,“ prohlásila loni v září předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. „Musíme vodíkovou ekonomiku posunout z něčeho okrajového do velkého měřítka,“ zdůraznila Leyenová.

Vodík je jak Evropskou unií jako celkem, tak i Českou republikou brán jako důležitý prostředek k přechodu na bezemisní ekonomiku a dosažení klimatických cílů Evropské unie. Cestu k nim totiž Evropě zkomplikovala ruská agrese proti Ukrajině a zneužívání dodávek zemního plnu, dosud hlavní přechodové technologie Evropy v dekarbonizaci, k politickému vydírání.

Budoucnost ve vodíku vidí i Česko. „Vodík vnímáme jako důležitý nástroj k dosažení emisních cílů a zajištění transformace průmyslu. V úzké spolupráci s dalšími ministerstvy budeme dále rozšiřovat podporu projektů v oblasti mobility, výroby vodíku, vývoje a výroby vodíkových vozidel a inovativních vodíkových technologií,“ uvádí ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Je vodík z jádra dost zelený?

Problémem však je, že drtivá většina vodíku, který je dnes v Evropě k dispozici, se vyrábí z fosilních paliv. V minulosti na to upozornil i český ministr životního prostředí Petr Hladík. „Z mého pohledu je zcela zásadní, aby vodíková budoucnost byla budoucností čistou. Protože vodík, který má mnoho pozitivních vlastností, v současnosti většinou pochází z fosilních paliv. A to je do budoucna nepřijatelné,“ uvádí.

I on ale drží linii české vlády, že výroba vodíku v českých jaderných elektrárnách by naopak měla být přijatelná. „Ministerstvo životního prostředí podporuje rozvoj obnovitelného vodíku, případně i nízkouhlíkového vodíku z jaderné energie. Rozvoj vodíkové ekonomiky probíhá s ohledem na transformaci ekonomiky k bezemisní, tedy v zájmu cílů ochrany klimatu a životního prostředí,“ dodává Hladík.

Peníze nesmí jít do jádra

Hlavním cílem jednání členských států sice bylo zvýšení podílu obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, a to až na 40 procent celkové výroby v roce 2030, vodík (a jeho možná výroba z jaderných elektráren) se ale stal zásadním bodem celého sporu. Debata narazila na zuřivý odpor Rakouska, které podporovalo Německo. To nyní ukončuje provoz svých posledních jaderných elektráren. 

„Chceme ambiciózní cíle, abychom přinesli jasná vodítka pro investory i zákazníky,“ prohlásila podle agentur rakouská ministryně energetiky Leonnore Gewesslerová. „EU potřebuje rychlé masivní investice do solárních či větrných elektráren, od nichž by neměla odvádět peníze podpora jádra,“ doplnila.

V tom mají Rakousko i Německo jasnou podporu Evropské komise. „Obnovitelné zdroje jsou klíčem pro dosažení klimatické neutrality a umožní nám v delším horizontu zajistit energetickou suverenitu. Dáváme jistotu investorům a potvrzujeme roli světového lídra ve využívání obnovitelných zdrojů,“ prohlásila eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová.

Vodík z jádra ano, ale omezeně

Na úrovni členských států dopadl boj o výrobu vodíku v jaderných elektrárnách nepříliš jasným kompromisem. Ten sice tuto možnost pro země jako Francie či Česko zachovává, ale nedovolí jim, aby takto vyrobeným vodíkem vytlačovaly z trhu „zelený vodík“ vyprodukovaný z obnovitelných zdrojů. 

Konečný kompromis proto podle ČTK hovoří o tom, že v roce 2030 bude muset 42 procent vodíku využívaného v průmyslu pocházet z obnovitelných zdrojů, o pět let později pak tento podíl stoupne na 60 procent. Státy sice budou moci podíl vodíku z jádra zvýšit, ovšem pouze pokud dodrží svůj národní podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie. 

To bude v případě Česka, která nemá pro obnovitelné zdroje příliš vhodné přírodní podmínky, problematické. Proto i ministr Síkela připouští, že se „zelený vodík“ bude dovážet ze zemí jako jsou Německo, nebo Nizozemí.

Bitva o vodík z jaderných elektráren navíc ještě není vyhraná. Velký odpor se dá očekávat v Evropském parlamentu, který je ještě výrazně „zelenější“ než členské státy Evropské unie.

Zdroj: https://www.denik.cz/cesko-a-eu/vodik-jaderne-elektrarny-20230409.html