Oxidační stres a antioxidační odpověď na něj. To je jedna z hlavních oblastí vědecké práce docenta Jaroslava Zelenky. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se svými studenty zkoumá, jak tyto dva fenomény ovlivňují vznik civilizačních chorob. A to na věrohodných buněčných modelech rakoviny, stárnutí a zánětlivých chorob. Nově do portfolia svého zájmu přibral i studium účinků molekulárního vodíku.
Proč jste se rozhodl zkoumat, jak v lidském těle funguje molekulární vodík?
Mou hlavní vědeckou ambicí je přispět k nalezení bezpečného způsobu, jak u běžných lidí snížit riziko vzniku civilizačních chorob a prodloužit dobu života strávenou ve zdraví. Z výsledků publikovaných v literatuře se zdá, že molekulární vodík by tyto ambice mohl naplnit. Rozhodl jsem se otestovat jeho účinky pomocí svých znalostí a zavedených metodik.
Kdy Vás molekulární vodík začal zajímat a proč?
S vlastním výzkumem účinků molekulárního vodíku jsem začal před pouhým půlrokem poté, co jsem byl kontaktován doc. Michalem Botkem, který studuje účinky vodíku na sportovní výkon. Díky tomu můžeme účinky stejného preparátu sledovat paralelně na lidských dobrovolnících v Olomouci i izolovaných lidských buňkách v Praze.
Co jste dosud zjistil o potenciálu molekulárního vodíku pro lidské tělo?
Je to nadějné, ale konkrétní výsledky musím potvrdit více nezávislými metodami, než je budu moci vypustit do světa.
Jak vlastně v těle molekulární vodík působí?
Dosud známé mechanismy jsou dva: může fungovat přímo jako antioxidant a může spouštět přirozenou antioxidační odpověď našich buněk, která je mnohonásobně účinnější než jakýkoliv antioxidant dodaný zvenku. Další mechanismy účinku, které by zahrnovaly ovlivnění signálních drah v našich buňkách, se teprve zkoumají, na tom se hodlám aktivně podílet.
Zabýváte se mimo jiné zdravým životním stylem. Jednou z cest, kterou jste v minulosti zmiňoval, může být třeba takzvaná hormeze založená na principu příznivého působení malých dávek stresu v našem životě. Jak zapadá nebo jak by mohl zapadat do zdravého životního stylu molekulární vodík?
Podle údajů v literatuře a prvních výsledků z naší laboratoře to skutečně vypadá, že vodík může spouštět proces tzv. mitochondriální hormeze. To znamená, že jeho podání zatěžuje a mírně narušuje funkci mitochondrií stejným způsobem, jako třeba fyzická námaha. Tělo na toto narušení reaguje spuštěním adaptačních procesů, které v konečném důsledku zlepšují naše zdraví a celkovou fyzickou kondici. Změna v tomto případě vychází zevnitř našich vlastních buněk a jejím ideálním důsledkem je prodloužení délky života stráveného ve zdraví.
Vyzkoušel jste účinky molekulárního vodíku sám na sobě? S jakým případně efektem?
Samozřejmě vyzkoušel. Žádný okamžitý efekt jsem nezaznamenal, ale ani jsem to nečekal, představuji si, že klíčem k dosažení zdraví prospěšného účinku vodíku je dlouhodobé pravidelné podávání.
Jaké cíle jsou v oblasti studia molekulárního vodíku ještě před Vámi?
Chci se zaměřit na roli vodíku v mitochondriích, to jsou mikroskopické organely přítomné ve všech našich buňkách, které slouží jako elektrárny a centra metabolismu. Zároveň svojí signalizací ovlivňují chování buněk a jsou klíčovými složkami v procesech stárnutí, nádorového bujení, odolnosti a kondice organismu i imunitní odpovědi.
Mohl by se podle Vašeho názoru molekulární vodík příznivým způsobem podílet třeba i při řešení civilizačních chorob a nádorového bujení, nebo při snaze o zpomalení stárnutí?
Ano, v to všechno doufám, ale chci pro to získat jasné a solidní důkazy, v takto zásadním tématu nestačí názory a pocity.
